dlužit
[dlužɪt]
(3. j., 3. mn. -ží, rozk. -ž, čin. -žil, trp. -žen, podst. jm. -žení)
sloveso nedokonavé
1. (kdo dluží {co; komu; za co; na čem})
mít dluh 1 (peněžní závazek), dluhy, nemít zaplaceno:
Neplatiči dluží městu za nájemné přes milion korun.
Zaměstnavatel dluží lidem výplaty.
Podniky dluží státu na daních.
Zaplaťte, co dlužíte.
2. (kdo dluží {co; komu; za co})
mít vůči někomu dluh 2 (morální závazek), nesplněnou povinnost • být někomu za něco vděčný:
Dlužím vám omluvu za své chování.
O pozemky se musím postarat, dlužím to svým předkům.
Dlužím vám zprávu, jak jsme dopadli.
Dlužím ti za všechno, co jsi pro mě udělala.
Rádiu Svobodná Evropa dlužíme za mnohé, co pro nás v době nesvobody učinilo.
□ co / kolik jsem dlužen?
kolik mám zaplatit (za zboží, za službu)?
◊ něco / někoho / to [mi / nám ap.] byl čert dlužen expresivní◊ čert [mi / nám ap.] něco / někoho / to byl dlužen expresivní
něco, někdo je velmi nevhod, něco, někdo velmi komplikuje situaci
◊ nezůstat / nezůstávat nic dlužen své pověsti
splnit, splňovat to, co od někoho ostatní očekávají na základě jeho předchozích činů
◊ nezůstat někomu / něčemu nic dlužen
1. oplácet někomu jeho (nevhodné) chování, řeči ap. stejným nebo ještě horším způsobem
2. splnit, co ostatní očekávají, dodržet nebo překonat očekávanou (zprav. dobrou) úroveň
◊ zůstat / zůstávat [hodně / dost ap.] dlužen své pověsti
nesplnit, nesplňovat to, co od někoho ostatní očekávají na základě jeho předchozích činů
◊ zůstat / zůstávat (někomu) něco dlužen ◊ zůstat / zůstávat (někomu) v něčem dlužen ◊ zůstat / zůstávat něčemu dlužen
nesplnit, nesplňovat, co se od člověka očekává
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dlužɪt]
(3. j., 3. mn. -ží, rozk. -ž, čin. -žil, trp. -žen, podst. jm. -žení)
sloveso nedokonavé
1. (kdo dluží {co; komu; za co; na čem})
mít dluh 1 (peněžní závazek), dluhy, nemít zaplaceno:
Neplatiči dluží městu za nájemné přes milion korun.
Zaměstnavatel dluží lidem výplaty.
Podniky dluží státu na daních.
Zaplaťte, co dlužíte.
2. (kdo dluží {co; komu; za co})
mít vůči někomu dluh 2 (morální závazek), nesplněnou povinnost • být někomu za něco vděčný:
Dlužím vám omluvu za své chování.
O pozemky se musím postarat, dlužím to svým předkům.
Dlužím vám zprávu, jak jsme dopadli.
Dlužím ti za všechno, co jsi pro mě udělala.
Rádiu Svobodná Evropa dlužíme za mnohé, co pro nás v době nesvobody učinilo.
□ co / kolik jsem dlužen?
kolik mám zaplatit (za zboží, za službu)?
◊ něco / někoho / to [mi / nám ap.] byl čert dlužen expresivní◊ čert [mi / nám ap.] něco / někoho / to byl dlužen expresivní
něco, někdo je velmi nevhod, něco, někdo velmi komplikuje situaci
◊ nezůstat / nezůstávat nic dlužen své pověsti
splnit, splňovat to, co od někoho ostatní očekávají na základě jeho předchozích činů
◊ nezůstat někomu / něčemu nic dlužen
1. oplácet někomu jeho (nevhodné) chování, řeči ap. stejným nebo ještě horším způsobem
2. splnit, co ostatní očekávají, dodržet nebo překonat očekávanou (zprav. dobrou) úroveň
◊ zůstat / zůstávat [hodně / dost ap.] dlužen své pověsti
nesplnit, nesplňovat to, co od někoho ostatní očekávají na základě jeho předchozích činů
◊ zůstat / zůstávat (někomu) něco dlužen ◊ zůstat / zůstávat (někomu) v něčem dlužen ◊ zůstat / zůstávat něčemu dlužen
nesplnit, nesplňovat, co se od člověka očekává
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)